Mechanické vlastnosti kosterního svalu ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Mikrostruktura, mezostruktura (textura) a makrostruktura kosterního svalu Základní stavební jednotkou kosterního svalu je svalové vlákno (svalová buňka). Několik vl svalové snopečky, snopce a konečně anatomický sval. Základní „kostru“ tvoří vazivová tkáň, svalu přechází ve šlachu. Každá svalová buňka obsahuje jeden až dva tisíce paralelně ulože Myofibrily jsou složeny ze sériově uspořádaných sarkomer oddělených Z-liniemi. Sarkomery j kontraktilními jednotkami svalu, jsou složeny ze svalových bílkovin – aktinu a myozinu spo můstky v komplex zvaný aktomyozin. (OBR 4BM 15 [ URL "FTVS-1399-version1-4bm15.gif"] ) Princip svalové aktivity Aktivaci kontraktilního aparátu zahajují vzruchy přiváděné do svalu motorickými nervy. Mot jsou tvořené jedním eferentním motoneuronem inervujícím jedno až tisíce svalových vláken. motoneurony a svalovými buňkami je zprostředkováno nervosvalovou ploténkou, ve které se př stimulaci nervovým vzruchem vybaví akční potenciál, který se šíří jako vzruchová aktivita k okrajům svalových vláken. Akční potenciál buněčné membrány je pomocí transverzálních tub terminálním cisternám sarkoplazmatického retikula, odkud jsou uvolněny molekuly Ca2+, kter troponinu a tropomyozinu ovládají možnost vzniku vazeb mezi aktinem a myozinem. Celý proce energii poskytované adenosintrifosfátem. Osamělý vzruch vyvolá svalové trhnutí, čím kratší podněty, tím větší je sumační odpověď svalového stahu. (OBR 4BM 15 [ URL "FTVS-1399-versio Elektrická aktivita svalu (Obr. B-Ot-6-1 [ URL "FTVS-1399-version1-bot6_1.gif"] ) je obraz excitace svalové tkáně na nervový podnět z CNS. Je zobrazením aktivního stavu svalu, kdy d buňce k transformaci chemické energie na energii mechanickou a tepelnou. Dílčí akční poten přísluší jednotlivým depolarizačním precesům jednotlivých svalových buněk, interferují v s snímán na povrchu těla a má charakteristický tvar a průběh. Pro srdeční sval se nazývá ele (EKG), pro kosterní sval elektromyogram [ URL "https://www.motion-labs.com/"] (EMG). Hillova rovnice a křivka svalové kontrakce, Hillův model Hillova rovnice vychází z energetické bilance svalové kontrakce, při které se kromě vlastn energie uvolňuje v důsledku probíhajících chemických reakcí také teplo. Výkonová bilance p konstant úměrnosti pak představuje vlastní Hillovu rovnici. (OBR4BM17) Zobrazením Hillovy rovnice v souřadném systému v-F je Hillova křivka popisující výkonové c kosterního svalu. (Obr. B-Ot-6-9 [ URL "FTVS-1399-version1-bot6_9.gif"] ) Popisuje funkci a hnacím režimu a je z ní možné odvodit aktuální mechanický výkon produkovaný svalem v záv zátěži a aktivním stavu svalu. Při zvýšené míře stimulace se zvyšuje izometrická síla, max kontrakce ale zůstává stejná. S přibývající schopností konat velmi rychlou kontrakci klesá přenášet vyšší silové zatížení. Každý bod na křivce příslušející určitému stupni stimulace vlastní režim kontrakce. Plocha obdélníku F.v odpovídá příslušnému výkonu. Maximální výkon zatížení svalu třetinovou silou, než je síla odpovídající maximální izometrické kontrakce stimulace. Účinnost svalu je asi 17%. Hillův model svalu je tvořen sériovým elastickým prvkem představujícím viskoelastické vlas (excitovaného) svalu (vazby aktinu a myozinu) a paralelním prvkem, zastupujícím vlastnosti svalu (vazivová tkáň, cévy a inervace). (OBR 4BM 17 [ URL "FTVS-1399-version1-4bm17.gif"] [ URL "FTVS-1399-version1-bot6_21.gif"] ). Vlastnosti pasivního a aktivního svalu Aktivní sval se vyznačuje vyšší tuhostí než sval pasivní (bez nervosvalové stimulace). Tuh narůstá se stupněm excitace. Nárůst síly, kterou je sval schopen přenášet aktivní kontrakc na míře aktuálního protažení svalu. Schopnost svalu působit aktivní sílu pro přenášení bře závisí na míře zasunutí aktomyozinového komplexu, tedy na délce sarkomery. (OBR 4BM 16 [ U version1-4bm16.gif"] ) Svalová kontrakce a její druhy Podle vnějších projevů svalové kontrakce je ustáleno rozlišovat několik základních druhů k kritériem je, zda při aktivní činnosti svalu dochází k jeho zkracování (koncentrická kontr úponů se nemění (izometrická kontrakce) nebo břemeno, které je příslušným svalem „neseno“ silovou zátěž převyšující schopnost svalu se zkracovat, proto dochází k prodlužování svalu že je aktivně „kontrahován“ (excentrická kontrakce). Dalším kritériem může být, jakou rych ke svalové kontrakci. Zvláštní případ, kdy je rychlost zkracování po celou dobu konání kon nazýváme izokinetickou kontrakcí. Dalším, spíše teoretickým případem svalové kontrakce, je kontrakce, kdy je silové působení na úponovou šlachu svalu konstantní v průběhu celé kontr