AIKIDO ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** • Historie [ URL "https://ftvs.cuni.cz/FTVS-2058.html"] • Techniky [ URL "https://ftvs.cuni.cz/FTVS-2059.html"] • Odkazy [ URL "https://ftvs.cuni.cz/FTVS-2060.html"] ****************************************************************************************** * Charakteristika ****************************************************************************************** Aikidó je jedno z nejmladších japonských bojových umění. Název aikidó je složen ze tří zna harmonie, jednota, ki – energie, vesmír, příroda, dó – cesta, způsob života. Znamená to te prostřednictvím harmonie s přírodou. Možný je i užší výklad ve smyslu cesta harmonie s pro ****************************************************************************************** * BEZPEČNOST V AIKIDÓ ****************************************************************************************** Cvičení je založeno na vzájemném vztahu lidí, kteří je cvičí. Techniky a pohyby se dají cv ale zpravidla jde o cvičení dvou lidí v interakci. Nejedná se přímo o útočníka a obránce, není útoku, neexistuje nepřítel, protivník, oponent. Cvičící jsou partnery, kteří spolupra společných cílů. Cvičení sice vyžaduje útok a obranu, ale tyto pozice se mění, aby si oba roli druhého. Proto se těmto pozicím říká TORI a UKE. • Tori Plní aktivní roli, přijímá útok a odevzdává techniku obrany. Tato obrana je akceptuje všec filosofické a duchovní principy aikida. Tori využívá tuto energii, kterou mu uke poskytl v transformuje ji ve prospěch obou. Oba z tohoto boje, který není bojem, vyváznou bez újmy. • Uke Plní aktivní roli, odevzdává útok a přijímá obrannou techniku. Uke v podstatě není útočník partnerů hrající roli útočníka. Přijímá toriho techniku (v jap. ukeru znamená přijímat). N porazit, či mu způsobit újmu, ale podílí se na jeho zdokonalování. Bez role ukeho by totiž Jsou v zájemné interakci. V aikidó není tedy boje, tak jak většina lidí chápe. Dochází ke zdokonalování partnerů po a to je podmíněno zvládnutím obou rolí – toriho a ukeho. • Vedení pohybu Akidió není násilné – partner není nucen se podvolit násilím technice. Technika se vede be Uke má mít pocit, že jeho pohyb nebyl zastaven (tori mu nepřekazil vykonat jeho záměr). Mě pocit z vykonaného „útoku“, který je ovšem nejdříve prodloužen původním směrem, ale ihned k vychýlení pohybu. Partnerovi je „ukázána cesta, po které může jít“. Ve chvíli, kdy tori partnera jít po téhle cestě, mění směr tak, aby ho uke mohl sledovat. Hození či znehybnění logickým důsledkem tohoto vedení. Uke směřuje k zemi (díky gravitaci), ale padá sám! Tori dostat silou na zem. Aikidó je umění harmonie. Partneři si musí vzájemně důvěřovat. Ve vedení pohybu se nevyužívá taktických fint, či fal které by mohly vést ke zranění partnera. Vždy ho vede zcela zřetelně bezpečným směrem. V a o respekt ke spolucvičenci. Uke je tedy veden do směru, ve kterém torimu umožní vést pohyb poskytuje své tělo a zdraví partnerovi a dobrovolně vstupuje do aktu spolupráce. Tori na d bere na sebe zodpovědnost za ukeho. Kontroluje, aby nebyl nikdo zraněn a aby mohl být pohy techniky. Uke by neměl cítit velkou bolest – měl by akceptovat charakter techniky a podvolit se jí. aplikuje sílu pozvolna. Pokud uke začíná cítit bolest, dá to torimu najevo (běžně plácnutí reakce na taktilní podnět je nejrychlejší). Bolest je znak toho, že není něco v pořádku, n přirozený stav. • Vzájemné postavení cvičenců Základní postoj hanmi, při kterém je jedna noha vpředu se rozděluje na postavení souhlasné nesouhlasné (gyakuhanmi). Aihanmi Je charakterizováno stejně orientovaným postojem toriho a ukeho (např. oba levou nohu vpře stojí v jedné ose proti sobě. Gjakuhanmi Je charakterizováno nesouhlasným postavením toriho a ukeho (stojí v opačných postojích). U v určitém úhlu, čímž si se chrání před toriho zadní paží. • Názvosloví Název techniky stanovují tři základní elementy: 1) Způsob útoku - např. šómen uči (sek na hlavu), katate dori (chycení zápěstí), kata dori atd. 2) Aplikovaná technika – např. ikkjó, nikjó, sankjó, irimi nage atd. 3) Směr – omote (vpřed), ura (vzad) (Celá technika se tedy může jmenovat šómen uči ikkjó omote). • Pozice v aikidó Tači waza Techniky, při kterých se oba cvičenci pohybují v postoji. Lze vykonávat nejen na místě, al kroky či obraty Suwari waza Cvičení, při kterých oba cvičencí sedí (poloha klek sedmo). Pohyb na kolenou je v dnešní d lidí nepřirozený, tudíž je nutná brát velké opatrnosti při tomto cvičení. Poloha kleku sed tradiční japonské kultury, kdy se takto sedělo na zemi místo na židli či křesle. Hanmi hantači waza Je kombinace, kdy uke stojí a tori sedí. Sedící obránce je v určité nevýhodě, proto se zdů ukeho a rychlé snížení jeho polohy na úroveň toriho, aby se podmínky obou cvičenců vyrovna • Zbraně v aikidó Součástí cvičení aikidó je i trénink s tradičními zbraněmi. Odráží se zde vliv tradičního umění meče ze samurajské minulosti. Pohyby jsou během cvičení se zbraněmi podobné jako poh Student aikida se chová s holýma rukama tak, jako by v nich držel meč a naopak. Cvičení s tradičními japonskými zbraněmi se do cvičení aikidó implementovalo na základě to Morihei Ueshiba se věnoval právě i studiu umění meče. Samurajové během staletí válek vyvin boje, preferující převážně meč, který symbolizoval duši samuraje. Dokonce i později po stř zbraněmi odmítali západní metody boje a považovali je za nemorální. Za nejčestnější se pov proti muži. Ken (meč) Základní zbraň v aikidó, z jehož ovládání vychází jeden z principů pohybu rukou. Pohyby ob s jedním ostřím (katana, dlouhá přibližně 1m) se velice podobají pohybům cvičence aikida b nácviku se v aikidó používá dřevěný, cvičný meč bokken. Džó (tyč) V historii byla používána samuraji spíše méně, nicméně našla své uplatnění jako obranný ná mnichů. Při tréninku aikida se používá dřevěná tyč o délce 128cm. Byla vyvinuta tak, aby b katana a přitom vzhledem ke své hmotnosti byla dobře ovladatelná. Tantó (nůž) Tvarem se jedná o zmenšený japonský meč. Nemá záštitu a čepel je lehce ohnutá. Při nácviku používá nůž dřevěný. V dnešní době se zbraň používá jako cvičební pomůcka, díky které se dobře dá pochopit tech Respektují se charakteristiky zbraně a jejího reálného použití, využívají se však výhradně Dalším významem přítomnosti zbraně při výcviku aikidó je „nositel tradic“. ****************************************************************************************** * POYHYBY V AIKIDÓ ****************************************************************************************** • Pohyby paží (te sabaki) Ruce se na rozdíl od jiných bojových umění nepoužívají jako zbraně, zůstávají stále rukama komunikační a úchopovou. Pohyby paží se charakterizují několika principy: · Princip šermířských pohybů – pohyby jsou podobné jako vedení pohybu meče. Dělají se pohy přímé. · Princip loktů u těla – při rotačních pohybech předloktí nezvedáme lokty, naopak jsou stá když se drží meč) · Princip neohnutelné paže – využívá se pohyb v ramenním kloubu, bez ohýbání lokte. Paže j pevné, avšak neohnuté (v mírném oblouku jako je meč, pevný a pružný). · Princip zachování centra – veškerá energie vychází z centra (podbřišku), proto postavení směřuje do centra (nikdy není vodorovně). Pohyby paží vycházejí z centra a v centru končí. • Pohyby nohou (aši sabaki) Princip je založen na normální chůzi. Vzhledem k oblečení (hakama) se kopy vyskytují v tré ojediněle. Pohyby se klasicky provádí do možných osmi směrů respektující několik principů: · Minimalizace vertikálního pohybu těžiště – cvičenec se při pohybu nezvedá · Stálý kontakt s podložkou – neustále na obou chodidlech, žádné výskoky · Tělo jako celek – při pohybu nohy nepředcházejí tělo, cvičenec se pohybuje jako celek. • Obraty těla (tai sabaki) Charakteristické je otáčení se kolem svislé osy těla. Slouží k přemisťování a zakládají si principech jako pohyby nohou (nezvedat těžiště, pohybovat se jako celek s neustálým kontak podložkou). Obraty se mohou provádět v různých úhlech a to buď na místě, nebo s krokem vpř obratem těla o 180° využívá rotačního momentu a tím snáze vychyluje partnera. Obratu se říká tenkan a dá se dělat v několika variantách: Irimi (krok zadní nohou vpřed) Tenkan aši (otočení na přední noze zády o 180°) Irimi tenkan (spojení kroku vpřed a otočení o 180°) © Radim Pavelka, Jaroslav Stich, 2017 © Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu ISBN 978-80-87647-10-3