Faktory střetnutí ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Na výsledek sebeobranné situace má vliv mnoho skutečností. Můžeme říci, že do procesu obra podstatě nekonečné množství proměnných, přičemž většina z nich je pro obránce předem nezná neexistuje možnost, jak se na všechny potenciální okolnosti připravit. Některé proměnné ma obránce, tak i útočníka. Je to např. prostor, ve kterém ke konfliktu dojde, teplota vzduch povrch apod. Jiné proměnné mají vliv pouze na obránce (aktuální stav ostražitosti, stupeň protože útočník je vždy v časové výhodě. Útočník má obecně výhodu v tom, že některé proměn stanovit např. výběrem místa a času útoku, volbou vlastní polohy vůči slunci apod. Pokud t situaci zjednodušíme, můžeme hovořit o určitých faktorech střetnutí, které mají vliv na vý mezi obráncem a útočníkem. Jsou to limitující faktory sebeobranné situace. ****************************************************************************************** * Vnitřní faktory ****************************************************************************************** • Psychika – tréninkem této složky si lze zvyknout na zátěžovou situaci a tím trénovat psy stabilitu. Důležité je zaměření na projevy strachu, paniky, hněvu, zuřivosti atd. Umět t emoce využít ve svůj prospěch zvyšuje úspěšnost sebeobranné situace a snižuje taktické c mohou bezhlavým jednáním nastat. Mimo poznání sebe sama je důležité poznat i mentalitu ú seznámit se se způsoby možného napadení, s výběrem oběti a rozpoznání verbálních i never budoucího konfliktu. 80 až 90 % úspěšnosti v sebeobraně závisí na stavu psychiky. Trénin přispívá k rozvoji určitých charakterových vlastností, jako je sebedůvěra, odvaha, sebeo cílevědomost. Zvyšováním důvěry v naučené techniky celkově přispívá k pozitivnímu přístu • Taktika – cvičenci sebeobrany by se měli dozvědět jak konfliktu předcházet, jaké prevent dodržovat a jak správně jednat. V případě fyzického konfliktu jak si takticky udržet výh v boji a jaké improvizované zbraně lze použít. Dále by měli být seznámeni s právní formo jakých okolností se už lze bránit a za jakých nikoliv. Ve své podstatě se jedná o to nau v momentě, který je pro vás výhodný. K tomu slouží znalost taktických zásad střetného bo taktických principů sebeobrany. • Technika  - jsou vlastní sebeobranné dovednosti. Bojové techniky, které řeší obranu prot způsobům útoku. K úspěšnému použití techniky je nutná její automatizace, nepřemýšlet nad a nedělat zbytečné náhodné pohyby. Nácvik technik by neměl zabírat dlouhou dobu. Technik co nejjednodušší, pokud možno přirozené a použitelné bleskově. Dále do této přípravy pat manipulace s improvizovanými zbraněmi případně s obrannými prostředky (chemické, elektri • Kondice – sebeobrana není zápasem na kola. Situace by měla být vyřešena co nejrychleji s únikem do bezpečí. Přesto má stav kondice vliv na výsledek sebeobranné situace. Platí zá případě střetu dvou stejně takticky, psychicky a technicky zdatných jedinců vyhraje ten, zdatnější kondičně, tedy fyzicky silnější. Rovněž platí, že obránce může být vynikající dovednosti např. v bojových uměních mohou být vskutku impozantní, ale proti nepoměrné vě to většinou nestačí. „I neobratně a nešikovně použitá síla a hmota mohou snadno zvítězit taktikou“. ****************************************************************************************** * Vnější faktory ****************************************************************************************** Sebeobrana je reakce na něco, co běžně nečekáme a nechceme, aby se stalo. Jelikož je obrán postavení, výsledek je vždy nejistý. A to i v případě dokonalé připravenosti všech výše zm můžete boj prohrát. Na výsledku sebeobranné situace má vliv totiž několik dalších vnějších nichž některé mají vliv na oba účastníky konfliktu, některé pouze na obránce. V případě, ž existencí těchto vnějších faktorů dobře seznámen, může jich většinu takticky využít ve svů • Klimatické podmínky – teplota ovlivňuje dýchání a připravenost svalů na rychlé provedení sluncem, déšť, sníh či zvířený prach zhoršují viditelnost. • Terén – nerovný a kluzký terén ovlivňuje stabilitu, malé prostory (např. výtah) snižují manévrování a uplatnění určitých naučených bojových technik. • Oblečení a obuv – ovlivňují stabilitu, především potom dámské boty na vysokém podpatku. a minisukně zase snižují rozsah pohybu. Těžký zimní kabát snižuje pohyblivost a kapuce p orientaci v prostoru. • Divácká kulisa – přítomní lidé způsobují nervozitu ze zesměšnění v případě prohry. Spole přihlížejících diváků může snižovat aktivitu obránce. • Zbraně – znevýhodňují neozbrojeného jedince materiálně. Dokonce pouhá improvizovaná zbra na psychiku. • Vizualizace protivníka – vnější vzhled může způsobit obavy z výsledku konfrontace s vizu silnějším jedincem. ****************************************************************************************** * EMOCE A ROZHODOVÁNÍ ****************************************************************************************** Emoce jsou psychické procesy zahrnující individuální prožitky libosti a nelibosti. Většino doprovázeny fyziologickými změnami (srdeční tep, rychlost dýchání) a motorickými projevy ( gestikulace). Hodnotí skutečnosti, události, situace a vedou k zaujetí postoje k dané situ každou prožitou situaci reagujeme emocemi, které se dělí na stenické (aktivující organismu (tlumící aktivitu organismu). V sebeobranné situaci jsou důležité právě ty emoce, které na mimořádným fyzickým výkonům. Emoce vznikají v limbickém systému, tudíž v nejstarší části mozku. Z evolučního hlediska e centra daleko dříve, než centra mozku sloužící k racionálnímu myšlení. Dle nových sociobio reaguje člověk na stresovou situaci spíše pomocí emocí, než pomocí rozumu. Tyto emoce nám lépe situace, jako je např. nebezpečí, než bychom je zvládli rozumem. Tímto si lze vysvětl chování v davu lidí při katastrofách či extrémně agresivní jednání při ohrožení života. Vš tedy popudy k řešení životních situací. V historii byly podmínky pro zachování života drsn v dnešní době. Pohotovost citových „snímačů“ jedince byla důležitá pro jeho přežití. Pouhé přítomnosti predátora vedly k úlekové reakci a schování kořisti do bezpečí. Často se nejed vztah predátora a kořisti, ale klidně i o živelné pohromy a přírodní katastrofy. Všechny t podcenění emočního upozornění na nebezpečí mohly znamenat pro jedince smrt. Stejně tak v s velice důležitá rychlost reakce, která obnáší právě rozpoznání nebezpečí, vyhodnocení nebe zpracování tohoto podnětu. Dostane-li se člověk do krizové situace, nastává poplachová reakce organismu znamenající m pomocných mechanismů zachování života. V této fázi se smyslové vjemy dostaly do amygdaly ( která vytváří a ukládá vzpomínky spojené s emocionálními události), která svou funkcí před rozumové jednání, jelikož ve vnímaném smyslu rozpoznala emoci spouštějící poplach, proto v např. pociťovat strach, ještě dříve než si ho uvědomíme. Poplachová reakce je tím, co při úlekem. Může mít na svědomí naše nečekané a nesprávné reagování jako je např. panika, zkra „tunelové vidění“. V této fázi organismus vybírá z možností útěk nebo boj (FIGHT nebo FLIG Hněv = boj. Při hněvu se zrychluje srdeční frekvence a do krevního oběhu se vyplavuje adre dostatek energie na rychlou, jinak fyzicky náročnou reakci organismu. Tím se i zvyšuje kre rukou, což usnadňuje uchopení zbraně či sražení nepřítele. Myšlení je v tuto chvíli pouze je černé nebo bílé. Strach = útěk. Strach je jedním z emočních odkazů evoluce, který vás vede k ochraně sebe s rodiny před nebezpečím. Při strachu člověku většinou zbledne obličej. Zvyšuje se totiž srd a nahromadění krve v kosterním svalstvu, převážně v dolních končetinách, což zvyšuje excit útěk. Nejprve tělo na chvíli ztuhne, což je vysvětleno tím, že je jedinci poskytnut čas na útěkem a fyzickou obrannou akcí. Pozornost je v tu chvíli zaměřena pouze na hrozící nebezp lépe posuzuje, jakým způsobem situaci řešit. Strach tedy prvotně motivuje k vyhnutí se neb před ním. Co se děje během konfliktu? Úroveň smyslová • Rozpoznání situace pomocí smyslových vjemů (vidíte rvačku, slyšíte výstřel, cítíte něčí • Vjemy jdou po aferentní dráze do thalamu (centra vnímání smyslů). • Identifikace (na základě paměti, zkušenosti a emotivního naladění). • Zpracování dat a vyslání jediným synaptickým spojením do amygdaly. • Zalarmování příslušných center mozku (zvýšení pohotovosti organismu). Úroveň rozhodovací • Vyslání dat dalším synaptickým spojením do neokortexu (centra myšlení). • Rozhodnutí a vyhodnocení míry hrozícího nebezpečí – volba bránit se nebo utíkat. • Aktivace kardiopulmonálního systému (zajištění dodávky energie pro svalovou práci). Úroveň konativní • Šíření vzruchu po eferentních drahách na dané efektory, které zajistí pohybový úkon. • Uvolní se adrenalin a endorfiny (člověk je silnější, odolnější vůči bolesti a rychlejší) • Dochází ale ke zhoršení sluchu a k tunelovému vidění (z důvodu nutnosti aktivně pozorova • Svaly se ve správném timingu kontrahují a konají určenou práci. Smyčka OODA Smyčka OODA je neustálým cyklem, který provádí každý, bez ohledu na to, čemu se zrovna věn · Observation (pozorování): zrakem, sluchem, hmatem, čichem všechny vjemy kolem nás · Orientation (orientace): informace od smyslů jsou použity k vytvoření představy o tom, v vztahu k předmětu pozorování · Decision (rozhodování): rozhodnutí ke konání činnosti · Act (konání): jednání Vzhledem k tomu, že jakákoliv akce může změnit okolní situaci, smyčka těchto procesů se př zopakuje. Pozorování, orientace a rozhodování obvykle probíhají nepřetržitě, mohou však bý např. uhodí obránce útočníka teprve během jeho nápřahu k úderu a uhne stranou, bude mu chv se zpozoruje novou situaci, vyhodnotí ji a rozhodne se, co bude dělat, a pak to začne děla smyčky útočníka je velmi užitečnou metodou v sebeobraně. © Radim Pavelka, Adam Zdobinský, 2017 © Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu ISBN 978-80-87647-10-3