Prekonfliktní fáze ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** V této fázi se především jedná o preventivní jednání. Cílem je se konfliktu jakýmkoliv způ vyjednávat nebo dosáhnout smíru např. vhodnou komunikací. Pokud vyhnutí je nereálné, je tř konflikt připravit po psychické stránce, využít taktiku a jednat tak, abychom byli „chytře protivník. Prekonfliktní fáze sebeobrany nastává pouze v případě střetného boje a situační Přepadení ze zálohy prekonfliktní fázi postrádá, nebo je natolik krátká, že se v ní nedá t udělat. Výhodná pozice Nikdy nestůjte v rohu nebo v místech, kde byste měli špatnou manipulaci kolem sebe. Prosto využijte pro sebe. Nedovolte protivníkovi zahájení útoku přepadem. Pozor na místo s malým manipulaci jako je výtah, stísněné prostory, vagon metra apod. Místa s nerovným terénem ne podlahou jsou také nevýhodná a nebezpečná. Příprava improvizované zbraně              Improvizovaná zbraň je cokoliv, co můžeme použít proti útočníkovi k využití momentu překva prekonfliktní fázi je zapotřebí získat čas k přípravě takového prostředku, protože v další už na to nemusí být čas. Jako zbraň vám může sloužit mobil, kabelka, deštník či klíče. Dle se totiž zbraní rozumí cokoliv, co činí útok proti tělu důraznějším. Vidíte-li přicházejíc můžete si také připravit předmět na vhození do zorného pole útočníka. Ať už to je mikina, kabelka či kámen – cokoliv co letí proti zraku útočníka, jej vyvede z míry a vzniká tak ša překvapivý protiúder. Vše co máte u sebe, můžete využít k MOMENTU PŘEKVAPENÍ. Psychická stabilita Úspěšnost v sebeobranné situaci závisí z 80 % na psychickém stavu obránce. A právě v této zachovat chladnou hlavu, překonat projevy strachu, úzkosti a paniky. Abychom se udrželi v připravenosti, je třeba potlačit pocity zuřivosti a msty. Projevy všech těchto emocí způso racionálního myšlení a tím vznikají taktické chyby, které mohou být katastrofální. Sebevědomé vystupování Člověk by měl před konfliktem působit sebevědomě. Už jen tento pouhý fakt může útočníka od odradit, neboť stejně jako predátor v přírodě si vybírá snadně vypadající kořist. Naopak p sebedůvěra má za následek podceňování nebezpečí. Proto by měl být obránce před bojem v opt psychickém rozpoložení, jedině tak si zachová chladnou hlavu a bude schopen takticky využí techniky k odvrácení útoku. Verbální sebeobrana Jedná se o sebeobranu vedenou pomocí slov, která jsou prostředkem řešení jakéhokoliv konfl životě. V sebeobraně může vhodná komunikace protivníka odlákat od jeho záměru. Vidí ve vás oběť svého činu a nepočítá s tím, že s ním začnete komunikovat. Vhodná komunikace může zís kterém přijde pomoc, nebo si lze obranu lépe připravit. Pokud však toto zdržování formou k zvýšení agrese útočníka, mělo by se s tím okamžitě přestat. Komunikace při relativně klidné situaci. Komunikace za účelem uklidnění situace, zjištění agresora a hlavně s cílem jej odradit od plánovaného útoku. Využívají se určité metody ovl pro potřeby řešení konfliktu se jeví jako nejvhodnější metoda přesvědčování: o Předkládání argumentů o Používání otázek nutící agresora k zamyšlení o Používání kladných odpovědí pro získání dílčích souhlasů o Používání apelů na intelekt, city, víru apod. • Komunikace při rizikové situaci, která se již nevyřeší v klidu. Vzhledem k emočnímu nabu je třeba se soustředit pouze na jednoslovnou a přesnou výzvu jasně alarmující útočníka, bránit. Neakceptovaní povelů jako jsou „stůj“, „nepřibližuj se“ či „nech toho“ jsou jasn obraně ať už z pohledu správného taktického načasování, tak i z hlediska následného posu orgány činnými v případném trestném řízení. Druhy komunikace a její psychologické působení na agresora: • Defensivní komunikace – využívají se takové prostředky, které vedou k potlačení agresora se konfliktu. Jednání je klidné a rozvážné, obranné až ustupující. Síla hlasu by měla mí tendenci. Obránce se staví do omluvné pozice, vše chce vyřešit smírem. Útočníka chce ukl však obránce staví více do role slabé oběti a útočníka tím nemusí odradit. Důležité je j si útočník uvědomil, že jeho čin mu nic nepřinese. • Ofensivní komunikace – především jde o hlasité a agresivní vyjednávání s cílem psychicky agresora do ústupu a tím překazit jeho útok. Důležité je dát najevo, že nejste snadná ob a sebevědomé aktivní vystupování způsobují, že v konfliktu budete mít navrch. Lze použít nadávky, ale pozor na nezasvěcené svědky do situace, kteří si vás mohou splést s útočník • Asertivní komunikace – zdravé prosazení neagresivním ani nepasivním způsobem. Člověk jed se nesnaží ustupovat za každou cenu, snaží se najít nějaký kompromis. Vystupuje sebevědo útočníka odradit od jeho činu. Asertivní komunikace se v sebeobraně doporučuje právě žen Pozorování projevů Budete-li podrobně nahlížet na výrazové prostředky útočníka, lze lehce odhadnout, kdy útok konflikt je totiž nějakým způsobem iniciován. Například výrazem „Co čumíš?“ útočník využív má za cíl odlákat vaši pozornost k verbálnímu konfliktu, zatímco je už na vás připraven út Přestože dle paragrafu 29 Nutná obrana nemusíte čekat s obranou na útok (stačí, aby bezpro nenechejte se zbytečně vyprovokovat. To je právě to, co útočník chce! Rozpoznání útoku na základě verbálních prostředků útočníka: • Výhružky • Vulgární výrazy • Zvýšený hlas Rozpoznání útoku na základě neverbálních prostředků útočníka: • Gestikulace – výrazové prostředky a držení těla hodně prozradí o člověku. Gesta jsou dop řeči a umocňují emocionální stránku sdělení. Bývají většinou neuvědomělé. Agresivní útoč energie, tudíž působí sebevědomě, jeho chůze je rychlá, dívá se vzpřímeně. Pokud se při do střehu, lze od něj očekávat útok. Stejně tak zatnuté ruce v pěst nebo vyhrožování uka agrese. Skryté ruce za zády mohou skrývat zbraň. Naopak ruce s otevřenými dlaněmi trčící znamenají odmítavost. • Mimika – sdělování pomocí výrazů obličeje. Spolu s emocionálními stavy jedince (štěstí, lze usuzovat na obecnější úroveň těchto emocí (příjemnost-nepříjemnost, aktivita-pasivit strachu se zvedá obočí a je taženo k sobě, na čele se objevují horizontální vrásky, ústa mírně napnutými, dovnitř vtaženými rty. Agresivní jednání je doprovázeno svraštělým oboč zuby, stejně jako u zvířat. • Pohyby očí – upřený pohled do očí značí dominanci, uhýbání pohledem potom submisivitu. P nepřítomný výraz a roztěkané pohledy do stran, čímž útočník sleduje okolí, jestli není p jeho plánovaného činu. • Haptika – sdělení, které je tlumočeno bezprostředním kontaktem s druhým člověkem. Díky r zvyklostem může každý na tělesný kontakt reagovat jinak. Obecně platí, že strkání a šťou eskaluje v konflikt. • Vnější působení – vzhled, oblečení, doplňky a celková úprava nemusí vždy vypovídat o agr kontaktu s agresivní osobou se doporučuje především sledovat vnější vzhled jako je výška útočníka. Dle toho lze odhadnout možnou sílu jeho útoku a tím vyhodnotit stupeň nebezpeč • Proxemika – tělesná blízkost je rovněž důležitá známka potencionálního útoku. Nenechejte cizího vstoupit do vaší osobní zóny bezpečí. Nereaguje-li na výzvy, je nutné být obzvláš přibližování cizího člověka do blízkosti lze vypozorovat ustupující tendenci obránce – p Intimní sféra pro komunikace bývá zpravidla do 50 cm. Osobní sféra pro přátele, ve které rozeznat mimika, se pohybuje v rozmezí od 50 do 120 cm. Sociální sféra, v níž probíhá vě jednání je 1,5 až 3 m. © Radim Pavelka, Adam Zdobinský, 2017 © Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu ISBN 978-80-87647-10-3