BIOMECHANIKA PÁDOVÝCH TECHNIK ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Při rozboru biomechaniky pádových technik vycházíme zejména ze studií biomechaniky pádu od (2004) a Cartera et al. (2001). Tyto zdroje zpracoval z pohledu pádových technik Reguli (2 Pádovou techniku z pohledu biomechanického dělíme na čtyři základní fáze: • Iniciace • Padání • Dopad • Podopadová poloha Všechny fáze na sebe během pádové techniky navazují. Dalo by se říci, že každá následující zapříčiněna fází předchozí. Graficky jsou tyto fáze znázorněny v obrázku, podrobněji je ro (Reguli, 2008). ****************************************************************************************** * Iniciace ****************************************************************************************** Iniciací u pádu či pádové techniky rozumíme porušení rovnovážného stavu. Rovnováha je tako kdy silové pole tvořené všemi působícími silami způsobuje klidový stav („nepohyb“, v = 0, rovnováha), nebo pohyb rovnoměrný, přímočarý (v = konst., dynamická rovnováha). Aby byl do stav, musí platit podmínka rovnováhy: součet všech působících sil a silových momentů musí (Reguli, 2008) U narušení rovnováhy hovoříme o dvou druzích podnětů. Jedná se o podněty vnější a vnitřní případné kombinace. Při tréninku pádových technik používáme zejména vnitřních podnětů při techniky. S ohledem na druh podnětu zahajující pád můžeme pády rozdělit na pády s vlastním zaviněním. ****************************************************************************************** * Padání ****************************************************************************************** Fázi padání (z hlediska forenzní biomechaniky) se do hloubky zabýval Straus (2004). Pády r výšky, ze které osoba padá. Tuto klasifikaci považuje za základní z hlediska biomechaniky: • volný pád – je pád z výšky víc než 152 m (odpor vzduchu je roven tíhové síle, rychlost t potom konstantní) • pád z výšky – je pádem z výšky do 152 m (odpor vzduchu je zanedbatelný, rychlost tělesa zvyšuje) • pád ze stoje – je takovým pádem, u kterého padající dopadá na podložku, ze které předtím rovnováhu Jak uvádí Reguli (2008) pádová technika může nejvíce ovlivnit zejména pády z postojů, příp výšek (židle, žebřík, schod apod.). Při pádech z velkých výšek jsou hodnoty sil natolik ve pádová technika, působící jako protiúrazová zábrana, se v těchto případech míjí účinkem. ****************************************************************************************** * Dopad ****************************************************************************************** Deformace a destrukce těla v okamžiku dopadu se neřídí zcela podle zákonů mechaniky a fyzi je značně elastické, má různý stupeň pružnosti a v těchto důsledcích se snižuje síla úderu (Straus, 2004). Tato fáze pádu je považována za nejdůležitější, protože právě zde je jedinec ohrožen možný Tato fáze je zahájena prvním kontaktem těla s podložkou po fázi padání a ukončena zastaven Základní vzorec pro výpočet tzv. dopadové energie podává Gunther (2000). Podle tohoto zákl dopadová energie (DE) přímo úměrná hmotnosti padajícího (m) a druhé mocniny rychlosti (v) času dopadu (t) a ploše dopadu (a). Současné výzkumy potvrzují studie (Reguli, 2000; Roubíček, 1967) o dvou základních charakt správně provedené pádové techniky, konkrétně dopadové fáze, z hlediska biomechaniky a to: • rozložení síly na co možná největší plochu • co možná nejdelší čas dopadové fáze ****************************************************************************************** * Podopadová poloha ****************************************************************************************** Jak uvádí Reguli a Čihounková (2017), v podopadové poloze rozlišujme v zásadě dvě možnosti • v leže (nebo v jiné mimopostojové poloze na podložce) • ve stoje Pokud jedinec zastavuje pohyb do lehu (až do nulové rychlosti), rychlost zastavení pohybu vyvinuté síle v časovém intervalu brzdění pohybu a nepřímo úměrná hmotnosti. Pro úplné zas padající potřebuje vyvinout dostatečně velkou sílu po dobu dostatečně dlouhého časového in V některých sportech je nutné přejít pomocí pádové techniky do stoje, aby mohl jedinec v p pokračovat. Vzniku pádu je možné dle studí zamezit zejména zlepšením silových schopností dolních konče schopností a optimalizací lokomočních pohybových dovedností. _________________________________________________________________________________________ © Radim Pavelka, Jaroslav Stich, 2017 © Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu ISBN 978-80-87647-10-3