Historie ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Název bojového umění karate se etabloval v průběhu doby přes několik slovních složenin. Na Japonsku ustálil celý název karatedó, což v překladu znamená „cesta prázdné ruky“. Slovo p nesymbolizuje pouze boj beze zbraně, nýbrž i provázanost filosofií. V případě karate je to zen–budhistická myšlenka „stát se prázdným“, tedy s lehkou myslí nechávat emoce prostupova sama. Slovo dó (cesta), potom vyjadřuje celoživotní snažení za účelem vzdělávání v rámci b bojovníka). Okinawa Karate jako bojové umění vznikalo postupným procesem mezi obyvateli ostrova Okinawa. Původ bojovým systémům říkalo TE. Tvůrci čerpali převážně z vlivů čínských bojových umění. Klíčo byl rok 1609, kdy ostrov obsadily japonské jednotky. Okinawský král byl odvlečen a území v spadlo pod nadvládu Japonska. V těchto letech panoval na ostrově všeobecný zákaz nošení zb se Okinawané museli vypořádat. Ovládání umění boje bylo tou dobou otázkou života a smrti. následně za vznik četným systémům sebeobrany holýma rukama, ale i se zbraněmi zhotovenými potřeby, které jako zbraně původně nevypadaly. Zbraně většinou nemají svůj originální půvo způsob, jakým byly v boji používány, se později stal pro Okinawu charakteristický: • BO -  dřevěná tyč dlouhá asi 1,60m • SAJ - krátká kovová zbraň vidlicovitého tvaru • KAMA -  nástroj podobný srpu • TONFA - původně zemědělský nástroj používaný jako klika od kamenného mlýna • NUNČAKY - dřevěný cep s částmi spojenými provazem Společensky výše postavení lidé však po celou dobu rozvíjeli boj beze zbraně. Během 19. st ostrově Okinawa etablovaly tři základní styly pojmenovány podle místa vzniku. Každý z nich jiných čínských stylů, nicméně určité rysy byly pro všechny společné: • Naha-te - defenzivní způsob boje zahrnující i techniky házení a chytání • Šuri-te  - více útočný styl. • Tomari-te - směsice obou předchozích stylů. Japonsko Významnou osobností, která se přičinila o formování a rozšíření karate mimo Okinawu je GIČ   (10.11.1868 - 26.4.1957). Byl to student několika stylů karate a na základě svých zkušen etabloval vlastní styl ŠÓTÓKAN. Tou dobou v karate nepanovala mezistylová rivalita a konku stylu karate se přistupovalo spíše jako k osobitému provedení techniky, než k tendenci být se navzájem respektovali a přebírali od sebe techniky. Funakoši ve 20. letech 20. století tehdejšího ministra školství a předvedl karate v Tokiu. Ukázka na Japonce velmi zapůsobila požádán, aby karate šířil po japonských univerzitách. Brzy bylo na území Japonska více cvi na Okinawě. Japonci poté chtěli rozvíjet svoji vlastní formu bojového umění a osobitě ji stylizovat. V okinawských formách te je mnoho kruhovitých pohybů a úhybů soupeři. Mnoho blokování a kryt typické pro čínské styly, z kterých karate vzešlo. Moderní japonská modifikace však zastáv sekanějších a razantnějších pohybů. Údery a kopy v te byly zpravidla vedeny po přímé dráze cestou, Japonci přidali do systému rozmanitější techniky, některé převzaté z jiných bojový Na Okinawě vznikaly řady stylů te mezi které patří Kobajši, Šorejdži, Itato, Mododžo, Džód okinawských stylů se postupem vyvinuly dnes světově nejrozšířenější styly karate: • Šótókan • Gódžú-rjú • Šitó-rjú • Wado-rjú Mistři te věděli, že předpokladem pro boj prázdnýma rukama je dlouhodobý rozvoj síly konče pohyb byla chůze a výdrže v postoji, čímž žák nabýval na síle dolních končetin. Funkční si si cvičenci karate zajišťovali pomocí cvičení hodžo undo. Jedná se o cvičení s náčiním, kt podobá současným pomůckám ve funkčním tréninku. Síla rukou byla například rozvíjena pomocí • nigirigame -  keramických nádob, které cvičenec nosil v rukou pro posílení prstů a předl • číší - dřevěná tyč, dlouhá 30cm na jejímž konci je nasazen kámen.  Pomůcka vzdáleně přip Manipulace rozvíjí sílu celé horní končetiny a zároveň i trupu • jari bako - nádoba naplněná prachem, pískem, rýží nebo štěrkem, do níž cvičenec vsunuje úhly a v různých pozicích Tradiční posilování s nigirigame Jednou z hlavních tréninkových metod karate bylo otužování úderových ploch končetin. Pro t úderu se používaly pytle naplněné pískem či makiwara, což je dřevěný masiv zasazený do zem obmotaný provazem či tkaninou do kterého se prováděly údery a kopy. Při všech cvičeních by na faktor dechu za účelem stabilizování trupu při výkonu. Úderové plochy v karate mají značnou variabilitu. Je tomu tak za účelem větších možností v napojování úderů do kombinací a kvůli možnosti útoku z více pozic. Zároveň když si karatis některou úderovou plochu, mohl použít spektrum dalších. Úderové plochy v karate Původním oděvem pro cvičení bylo běžné prosté oblečení obyvatel Okinawy. Až s postupným vý tradice dnes dobře známého bílého oděvu, nazývajícího se kimono (japonsky „gi“). Kimono se a blůzy obvázané pásem. Barva pásu značí technickou vyspělost cvičence. Pásy se dělí do dv • KYU: žákovské stupně, které začínají bílou barvou. S pokročilostí cvičence a absolvování barva pásu postupně střídá za tmavší až do hnědé. • DAN: mistrovské stupně barvy černé (styly karate zpravidla uznávají 10 mistrovských stup V dnešní době se karate cvičí v prostorách speciálně určených pro bojová umění zvaných dód v překladu znamená místo cesty. Platí zde striktní hierarchická pravidla jako je úcta k uč staršímu cvičenci. Na zdech dódžó bývají kaligrafie s obsahem tradičně uznávaných pravd my a obrazy s portréty mistrů. V tradičním te měli cvičenci zakázáno bojovat mezi sebou. Trénink se věnoval pouze neustál základních technik a jejich kombinací v kihon a poté v kata.  Až postupným pokrokem doby b a především díky japonskému vlivu, kdy se z karate stal sport, bylo zavedeno kumite, tedy Soutěžní formy karate začaly vznikat v 50. letech 20. století a dále se rozrůstaly po celé četných sportovních svazů. V minulých letech bylo karate zařazeno do programu letních olym průběhu vývoje sportovního karate vznikala ve světě řada svazů a asociací, které soutěže z se od sebe liší svým vztahem k tradici, což v důsledku přímo ovlivňuje soutěžní pravidla. republice je dnes více než desítka fungujících svazů karate. _________________________________________________________________________________________ © Radim Pavelka, Adam Zdobinský, 2017 © Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu ISBN 978-80-87647-10-3