KUMITE
******************************************************************************************
*
******************************************************************************************
Název kumite je přehozením slov v názvu „Tegumi“ – tradiční forma zápasu z Okinawy. Jednal
používání technik rukou a nohou, přinesený na Okinawu z Číny. V souboji se používaly i pák
škrcení apod. Tudíž cvičení obsahovalo nejrůznější drily ve dvojici, se kterými se v moder
kumite nesetkáme.
Mezi kumite patří i řízené tréninkové formy hojně používané v tréninku dětí pro nácvik kon
vzdálenosti. Z didaktického hlediska se v historii karate osvědčily následující postupy tr
Cvičenci by zásadně neměli ve snaze urychlit proces výcviku jednotlivé formy přeskočit a z
složitější formy bez důkladné znalosti předchozích. Jednotlivé formy jsou totiž sestaveny
navazují od jednodušších po složitější. Nezřídka však v dnešní době sportovního karate zač
rovnou s volnými způsoby kumite a hledají osobní techniku, čímž se sportovní kumite vzdalu
pojetí didaktického procesu.
JOKUSOKU KUMITE
Zde jsou pro oba cvičence předem určena pásma, kam je útok veden, a technika, kterou je út
vedena.
1. Tanren kumite
Útočník (tori) a obránce (uke) mají předem dané útočné a obranné techniky, které jsou prov
maximálním nasazením a v plné vnitřní koncentraci. Důraz je kladen na dodržení správné vzd
pohybu a na dýchání.
• Gohon kumite – 5x stejná útočná technika ve stejném postoji (stejné pásmo), 5x stejná ob
ve stejném postoji + protiakce (po poslední obranné technice)
• Sanbon kumite – 3x různá útočná technika (různá pásma), 3x různá obranná technika + prot
poslední obranné technice)
• Ippon kumite – 1x útočná technika, 1x obranná technika + protiútok
2. Kihon kumite
Úkolem je zvládnutí úhybů a úniků, útočných a obranných technik z různých postojů. Široké
dovoluje rozmanité útoky a obrany. Zpravidla je veden útok 1x, role ukeho a toriho se mění
každé akce. Vzdálenost mezi nimi je přesně stanovena.
• Kihon Ippon kumite – předem daný útok a obrana, předem dané pásmo. Stejné cvičení jako i
trenér připraví několik variant řešení na stejný útok, z kterého si potom uke vybírá
• Kaeši Ippon kumite – oba cvičenci mají daný způsob útoku i pásmo, obrana je však volná.
toriho, obrannou akci ukeho a jeho následný protiútok, který první cvičenec blokuje a pr
protiútok. Role si tedy oba cvičenci vymění. Tento způsob kumite rozvíjí přebírání útoku
3. Jokusoku džijú kumite
Úkolem je zvládnutí úhybů a úniků tentokrát v bojovém střehu. Vzdálenost mezi soupeři se m
průběhu. Pohyb je tedy podobný jako v zápase. Stav cvičencovi mysli musí být takový, aby m
reagovat pouze na skutečný, nikoliv klamný útok.
• Džijú ippon kumite – tori hlásí pásmo a techniku (určuje si sám). Uke volí libovolnou ob
protiútok.
• Okuri džijú kumite – stejné jako předchozí cvičení, akorát tori po ukeho protiútoku pokr
obranou a útokem. Role si tedy v průběhu vymění.
4. Ojó kumite
Tato forma vychází z principu sebeobrany proti několika útočníkům. Cílem je zvládnout obra
který přichází z několika směrů.
• Happó kumite – útočníci jsou rozmístěni v kruhu kolem ukeho. Vždy ohlásí svůj útok a pás
protiútok jsou libovolné.
• Kumite kata – cvičenec využívá techniky kata na útočící soupeře, kteří na něj útočí podl
stanoveném pořadí. Jedná se o aplikaci technik z naučených kata.
DŽIJÚ KUMITE
Všechny techniky jsou prováděny libovolně. Cvičenci nemají určený způsob útok ani obrany,
pásmo.
1. Randori
Tato forma se obsahem blíží utkání. Úkolem je procvičit si všechny získané dovednosti z př
kumite. Cvičenci necvičí na 100%, ale spíše si „nahrávají“ a několikrát jednotlivé akce op
řídí trenér a není určen vítěz. Trenér může přidávat na intenzitě cvičení, které se potom
skutečnému boji.
2. Kjógi kumite
Nejvyšší tréninková forma kumite. Cvičení má vysokou intenzitu a je vedeno trenérem, který
nezasahuje. Cílem je procvičit si dovednosti v podmínkách utkání či boje. Vítěze určuje tr
však není nikam zaznamenáván.
3. Kumite šiai
Jedná se o sportovní soutěž dle příslušných pravidel. Zápas simuluje dva bojující protivní
smrt. Průběh a místo utkání jsou určeny soutěžním řádem.
Ze sportovního hlediska je však nejznámější poslední zmíněný, volný boj v postoji. Závodní
chrániče rukou, nártů a holení. V zápase vyhrává ten, kdo nasbírá více bodů za kvalitně pr
kopu či úderu na definovanou skórovací plochu. Nejvíce hodnocené jsou techniky kopů na hla
zakončené útočnou technikou na ležícího soupeře. Obě závodní disciplíny mají svojí modifik
představuje divácky atraktivní podívanou.
_________________________________________________________________________________________
© Radim Pavelka, Adam Zdobinský, 2017
© Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu
ISBN 978-80-87647-10-3