V pondělí 5. května 2025 se na naší fakultě konala inspirativní beseda v rámci předmětu Olympijská výchova. Pozvání přijali dva výjimeční hosté – olympijská vítězka v snowboardcrossu Eva Adamczyková a paralympijský vítěz Jiří Ježek.
Jiří Ježek otevřel besedu úvahou, že vyhrát poprvé je paradoxně nejlehčí: „Jedete tam bez očekávání. Už jen samotná účast je pro vás úspěch. Za čtyři roky všichni očekávají, že přivezete znovu zlatou. A když je to stříbro, mluví se o zklamání.“ Eva Adamczyková se svěřila, jak náročné bylo najít motivaci po zisku olympijského zlata v Soči 2014. V další sezóně dokonce nechtěla závodit. Najít ztracenou radost ze sportu jí pomohly až dětské kempy: „Viděla jsem v těch dětech radost ze sportu – a ta radost se mi vrátila.“
Oba sportovci mluvili i o zraněních – Eva o přetrženém vazu v koleni a zlomených kotnících, Jiří o přetrénování a zánětech achillovky. Přesto se vždy dokázali vrátit. Shodli se, že sport jde neustále dopředu a udržet se na vrcholu je často těžší než se na něj dostat. Zazněla také silná osobní témata. Jiří otevřeně popsal svoji cestu k cyklistice po ztrátě nohy v dětství a ocenil význam paralympijského sportu. Eva se svěřila s tím, že zatím neví, jestli se po mateřství k závodění ještě vrátí. „Dřív jsem si myslela, že ne. Teď je to 50 na 50. Snowboard mi chybí, ale cítím zodpovědnost za dítě.“
Beseda skončila diskuzí o výjimečnosti olympijských her – o atmosféře olympijské vesnice, setkáních s ostatními sportovci a mediálním dopadu. Oba hosté se shodli, že olympiáda má moc zviditelnit i menší sporty jako tomu bylo v případě juda po vítězství Lukáše Krpálka. Beseda nabídla studentům hluboký vhled do života vrcholových sportovců a ukázala, jak silnou roli hrají psychologické faktory. Děkujeme Evě Adamczykové a Jiřímu Ježkovi za otevřené sdílení zkušeností a inspirativní setkání.
