Jakmile dojde ke komunikačnímu zvratu, nastává konfrontace, tzn. konflikt. Tato fáze nastává, pokud obránce neuspěje v prekonfliktní fázi. Pokud ale postupoval správně, bude schopen odhadnout, kdy přesně tato fáze nastane, a tím si zvýší šanci na lepší vyřešení. Bezprostředně k této konfliktní fázi dochází při přepadení ze zálohy.

Podle toho, jaký druh útoku (verbální, neverbální) a jaké intenzity je použit, volí obránce svou reakci, aby byl útok odvrácen a byla zachována správná intenzita použití síly. Jedinec by měl jednat v rámci institutu Nutné obrany. Někteří instruktoři dokonce tvrdí, že neexistuje žádná obrana, že se vždy jedná pouze o útok.

Existuje několik sebeobranných situací:

• Střetný boj– útočník i obránce vědí, že dojde ke konfliktu a jsou na to připraveni. Útočník se blíží a vyhrožuje. Jedná se o nejjednodušší variantu, při které máte čas si obranu připravit. V sebeobranných kurzech se učí techniky na konkrétní předem daný útok.

  
  

  

  
  
  

• Situační přepad – obránce neví, že dojde ke konfliktu. Útočník si útok připravuje a čeká na vhodnou chvíli, kdy náhle zaútočí např. během rozhovoru. Obránce má málo času na přípravu obrany. V sebeobranných kurzech se učí aplikace již znalých technik na nečekaný útok. Důležitá je rychlost reakce.

  
  
  
  
  

• Přepad ze zálohy – obránce neví o přítomnosti útočníka. Útok je nečekaný většinou zezadu nebo ze zákrytu. Nejtěžší až nemožný způsob obrany. V sebeobranných kurzech se provádějí modelové situace v terénu.

  
  

  

© Radim Pavelka, Adam Zdobinský, 2017

© Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu

ISBN 978-80-87647-10-3