Do této kategorie patří veškeré údery prováděné horními končetinami. Rozdělují se na techniky:
CUKI WAZA - přímé techniky, vedené trčením, po přímce do soupeře
UČI WAZA - obloukové, kyvné, vedené do soupeře švihem, sekem
Útočná stránka dávné sebeobranné okinawské tváře karate byla z velké většiny tvořena právě technikami rukou. Používání horních končetin představovalo pro bojovníka větší stabilitu v postoji a tím větší pravděpodobnost na přežití v boji. Zároveň bojovník neodkrýval snadno zranitelné části těla jako je rozkrok.
CUKI
Do této kategorie patří techniky, které by se daly charakterizovat nejvíce jako útočné, případně jako techniky protiútoku.
Cuki je úder, který probíhá zpravidla výrazem neboli trčením paže vpřed. Existují však i oblouková provedení. Efektivita úderu je zajištěna dostatečnou rychlostí a silou, především však kontrolovanou drahou.
Základní úderovou plochou cuki je takzvaný seiken, klouby prvního a druhého metakarpu. V tradičním sebeobranném pojetí však byly využívané i jiné plochy, jako například iponken, kdy je z pěsti lehce povytažen jeden kloub prstu (viz obrázek). Mistři karate údajně tvrdili, že zavřená pěst je v sebeobraně málo efektivní. Jedním z dokladů tohoto tvrzením může být, že při úderu seiken může dojít ke zlomení záprstních kostí na ruce. Pro úder na bradu je ze sebeobranného hlediska daleko více doporučená plocha teišo, tedy patka dlaně.
Úderová plocha seiken
Úderové plochy iponken a teišó
Výchozí pozice pro úder je v základním provedení hikite. Pěst je v pozici na boku těsně nad pánevní kostí otočená malíkem k tělu a loket aktivně přitahován. To má za následek aktivaci druhé poloviny trupu během úderu. Do hikite se končetina vrací i po provedení úderu. Na první pohled se pozice může zdát nepraktická. Pohyb však vychází ze sebeobrany, kdy přitažení ruky do hikite symbolizuje přitažení soupeře za rukáv proti úderu a tedy navýšení efektivity a síly celého pohybu.
Podle rozsahu rotace pěsti během úderu rozlišujeme provedení cuki:
ČOKU - klasické závodním provedení cuki, kdy pěst rotuje z hikite o 180° do konečné pozice hřbetem nahoru („dotočená pěst“)
TATE - kdy pěst končí úder ve vertikální poloze hřbetem směrem ven
URA-během kterého pěst nerotuje vůbec a dopadá na cíl hřbetem dolu
Tate cuki (vertikální poloha pěsti)
V závislosti na vzájemném postavení nohou a rukou rozlišujeme:
OI CUKI -úder stejnou rukou jako vykročená noha
GJAKU CUKI - úder opačnou rukou než je vykročená noha
MOROTE CUKI -úder oběma horními končetinami naráz
TETSUI UČI
Tetsui uči je kladivový úder pojmenovaný po účinné úderové ploše. Úder zasahuje soupeře malíkovou stranu sevřené pěsti po obloukové dráze. Ta může být vedena defakto v kterékoliv rovině. Nejpoužívanější je však rovina horizontální a vertikální. Úder je hojně používán v kata díky efektivnosti úderové plochy. Ta je velice málo zranitelná, a tak najde uplatnění i v sebeobraně.
Úderová plocha tetsui
URAKEN UČI
Uraken uči se vyznačuje svojí rychlostí a švihem. Úder je prováděn klouby zavřené pěsti, avšak její hřbetní částí. Pohyb opisuje oblouk od protějšího ramene směrem k cíli. Při správném načasování je úder pro soupeře obtížně čitelný tudíž velmi překvapivý. Proto je technika hojně využívána ve sportovním zápase. V sebeobraně může úderová plocha také velmi snadno způsobit tržné rány v obličeji protivníka. V závislosti na biomechanice pohybu boků během úderu existuje více provedení uraken uči.
HAITÓ UČI
Haitó uči je opět pojmenováno po účinné úderové ploše. Jedná se o obloukový úder palcovou hranou propnuté ruky zpravidla veden na hlavu či krk protivníka a to ve směru zvenku dovnitř. Palec je schován směrem do dlaně a tím chráněn před zraněním. Loket se v průběhu pohybu postupně propíná, až je ve finální fázi propnutý úplně, což nabízí úderu velký dosah a tím může být pro soupeře matoucí. Existuje však i forma s pokrčeným loktem, kdy se končetina obtočí kolem hlavy soupeře a útočí zezadu na páteř. Při správné vzdálenosti technika poskytuje výhodné taktické využití.
Úderová plocha haitó
ŠUTÓ UČI
Šutó uči je opět švihový obloukový sek malíkovou hranou otevřené ruky vedený ideálně na citlivé místo protivníkova těla. Technika je sama o sobě velmi tvrdá a účinná. Pro samostatné použití však pomalá a tudíž nevhodná. Proto se často používá jako zakončení série nebo kombinace úderů. Ve sportovním zápase se technika pro svou agresivitu vůbec nepoužívá. Provedení je totožné jako kryt šutó uke.
GAMMEN ŠUTÓ UČI
Gammen šutó uči je úder vedený obloukem zvenku za použití malíkové hrany jako efektivní úderové plochy. Nápřah začíná na úrovni hlavy s palcem natočeným k hlavě. V průběhu pohybu předloktí rotuje až do finální polohy, kdy dlaň směřuje nahoru. Gammen šutó uči je velice destruktivní technikou díky své úhlové rychlosti. Zvláště když je úder veden na spánek, krk nebo hrdlo soupeře.
Úderová plocha šutó
NUKITE
Nukite, v překladu „kopí ruky“ je úder vedený trčením vpřed, se stejným pohybovým charakterem jako cuki. Velký rozdíl však spočívá v úderové ploše, kterou tvoří propnuté prsty. Karatista musí mít silné a vytrénované prsty k provedení tohoto úderu. Jedná se o velmi agresivní úderovou plochu, kterou je výhodné použít do měkkých částí těla, zvláště pak jako útok na hrdlo, třísla nebo genitálie. Nezřídka se pak tento úder dá použít k útoku na oči soupeře.
EMPI UČI
Empi uči, je kategorie úderů prováděných loktem. Loket je nejméně zranitelná úderová plocha horní končetiny. Fakt nízkého rizika úrazu představuje pro útočníka velkou výhodu a úder je tak jedním z nejúčinnějších technik v karate vůbec. Zpravidla se technika používá na krátkou vzdálenost. Podle směru pohybu paže rozlišujeme několik provedení.
JOKO EMPI UČI - úder loktem vedený stranou přímo, obvykle na břicho či žebra soupeře zpravidla prováděný v některém z bočních postojů z důvodu získání co největší energie přenášené do úderu. Při tomto provedení se zapojují velké svalové skupiny zad, což úderu dodává na síle.
MAWAŠI EMPI UČI - plochou předloktí. Díky velké úhlové rychlosti je tento obloukový úder velice účinný při zasažení hrudi nebo brady, případně spánku soupeře. Krátký dosah paže pokrčené v lokti lze kompenzovat dostatečnou rotací boků a ramen, čímž může karatista využít větší silový potenciál svého těla.
AGE EMPI UČI - kdy loket opisuje půloblouk vzhůru a útočí zpravidla na bradu soupeře. Tento nečekaný úder se dá velice těžko kontrovat. Při provedení je opět nutno zapojit rotaci trupu.
UŠIRO EMPI UČI - kdy je úder veden na soupeře stojícího za námi. Každé provedení hikite v rámci všech úderů a krytů může být zároveň skryté uširo empi uči. Vždy záleží na výkladu aplikace použití techniky v kata.
