Hmotnost segmentů těla lze zjistit na základě znalosti celkové hmotnosti a výšky jedince dvěma užívanými postupy. Méně přesný postup vychází ze znalosti procentuálního rozdělení celkové hmotnosti, publikované výsledky jednotlivých autorů se však značně liší. Přesnější je metoda založena na výzkumu Zaciorského a Selujanova (1979), kteří na základě výzkumu 100 osob radioizotopickou metodou experimentálně stanovili koeficienty B₀, B₁ a B₂ pro každý segment.

Pro vyjádření hmotnosti daného segmentu pak platí jednoduchá rovnice

,

kde m (kg) je celková hmotnost a v (cm!) je výška pokusné osoby.

Konkrétní číselné údaje (koeficienty B₀ , B₁ a B₂ , jakož i procentuální podíly) uvádí tabulka. (Tab. B – tl –2-1)

Všechny výše uvedené hodnoty byly zjišťovány experimentálně, jejich zobecnění je tedy provedeno s jistou pravděpodobností a zatíženo určitou chybou měření. K přesnému zjišťování hmotností konkrétního jedince lze použít jiné antropometrické postupy (např. podvodní vážení, s použitím Archimédova zákona)

Těžiště segmentů těla (Obr. B-Ot-2-2) byla stanovena experimentální metodou.

Orientační vyjádření: bérec, ruka, noha a trup mají těžiště ve 4/10 celkové délky, nadloktí, předloktí a stehno ve 4/9, hlava s krkem (uvažuje se jako jeden segment) v 1/2 celkové délky, měřeno od proximálního konce segmentu (tj. blíže středu těla).

Přesnější vyjádření: ruka 39:61 %, předloktí 43:57 %, nadloktí 44:56 %, hlava + krk 50:50 %, trup 42:58% (měřeno od ramenního kloubu), stehno 43:57%, bérec 41:59 % celkové délky segmentu, měřeno od proximálního konce. Těžiště nohy leží v těžišti trojúhelníku, který je vymezen krajními body chodidla a středem hlezenního kloubu.

Všechny výše uvedené hodnoty byly zjišťovány experimentálně, jejich zobecnění je tedy provedeno s jistou pravděpodobností a zatíženo určitou chybou měření. K přesnému zjišťování těžišť segmentů konkrétního jedince lze použít jiné antropometrické postupy.