Dynamika je obor mechaniky, který pojednává o pohybu hmotných útvarů v prostoru a čase a akceptuje silové působení.

Právě koncept síla (míra tendence k pohybu, F, resp. napětí s ) <=> rezistence prostředí (mechanická impedance, Z ) <=> “tok” polohy, tvaru (rychlost změny polohy v[m.s-1], či rychlost tvarové změny, deformace d´, resp. poměrná deformace e [ s-1] ) je pro dynamiku typický. Někdy se používá název biodynamika, nebo kinetika, tento koncept je zřejmý z obr.

Odvozená veličina pro vyjádření silového působení F [N] na daný útvar bod s odlehlostí r [m] (kolmá vzdálenost daného bodu ke směrnici síly F), která vyvolává točivý efekt, se nazývá moment síly M [N.m] = F x r. Ilustrační obr. viz zde. Moment síly je vektor, vznikl vektorovým součinem dvou vektorů, je tedy kolmý na rovinu tvořenou vektory F a r.

Analogickými veličinami jsou mechanické napětí [N . m-2 = Pa], např. v tahu s , smyku t (síla vztažená k namáhanému průřezu daného útvaru) a poměrná deformace e (e = Dd /d).

Statika je zvláštním případem dynamiky, kdy platí podmínka „nepohybu“, tzn. silově zatěžovaný útvar nemění v čase ani svoji polohu, ani svůj tvar (nedeformuje se). Tato podmínka „nepohybu“ předpokládá ve svém důsledku takovou „silovou vyváženost“ (viz. podmínky silové rovnováhy) a „nekonečně“ velkou rezistenci (koncept totální tuhosti, tuhé těleso, soustava tuhých těles atd.), která nevyústí v žádný pohyb kterékoliv částice zatěžované soustavy. Princip silové rovnováhy umožňuje řešit otázku silové rozložení, tudíž i rozložení hmotnosti (viz těžiště).

http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk/kompendium/biomechanika/dynamika_definice.php