Judo (džúdó) je styl japonského bojového umění a zároveň velmi rozšířený úpolový sport. V překladu znamená jemná cesta. Hlavní myšlenkou je mít možnost volby, zda při úspěšně provedené obraně dojde k poranění útočníka, nebo pouze získání kontroly nad ním. Tím si uvědomí marnost svého počínání. Tyto principy vychází ze škol džúdžucu, které vyučovaly sebeobranu neozbrojeného člověka. Sebeobrana v té době řešila skutečné bojové situace, které vznikaly při boji muže proti muži. Jestliže jeden z bojovníků přišel v boji o svou zbraň, nastala situace, kdy musel bojovat o svůj život. Úspěšné provedení technik pak končilo smrtí útočníka nebo jeho destruktivním poškozením (zlomeniny končetin atd.).
Profesor Džigoró Kanó založil Kodokan Judo v roce 1882, kdy jeho žáci vyhráli turnaj nad ostatními školami džúdžucu, a tak si jeho styl získal prestiž a obdiv v celém Japonsku a judo se tak dostalo na přední pozice japonských bojových umění. Později se Džigoró Kanó stal ministrem školství a dokonce i členem Mezinárodního olympijského výboru a prosadil se o zavedení judo do škol. V roce 1964 se judo stalo olympijským sportem. V České republice se vznik juda datuje k roku 1919, kdy vysokoškolský sport zahájil první kurzy.
Ve sportovním judu se soutěží v několika hmotnostních kategorií, což bylo i podmínkou pro zařazení do programu letních olympijských her. Hlavním principem je tedy sílu protivníka odklonit nebo se jí úplně vyhnout. Platí zde pravidlo minimální úsilí – maximální účinnost, což znamená, že silnějšího soupeře může porazit i fyzicky slabší soupeř.
Technický systém
Kodokan judo obsahuje řadu průpravných cvičení, především pády (ukemi) a obsahuje tři hlavní skupiny technik:
Techniky hodů (nage waza) 67 technik
Techniky znehybnění (katame waza) 29 technik
Techniky úderů (atemi waza) 19 technik
Judistické kimono, zvané judogi, je tradiční oděv pro tento sport. Na olympijských hrách a vyšších soutěžích vždy nastupuje jeden judoka v bílé barvě a druhý v modré. Judogi se využívá především k aplikování technik škrcení a každé vychýlení je rovněž za límec, kabát či rukáv. Judogi má předepsané rozměry, které jsou dány pravidly.
V poslední době došlo ke změně pravidel, kdy se zkrátily časy potřebné k dosažení bodového ohodnocení případně k vítězství během technik držení na zemi. Dále byly vyloučeny chvaty, které byly do juda zaneseny z jiných sportů jako je zápas či sambo (např. kata guruma), při kterých tori útočí na dolní končetiny soupeře.
Judista většinou začíná zápas ve stoji (tači waza) a snaží se čistou technikou dle pravidel dostat soupeře na lopatky. Pokud se to podaří, získává ippon a duel vyhrál. V opačném případě přechází v boj na zemi (ne waza).
Poznámky k názvosloví:
Názvy judo technik se používají v japonštině a neznamenají nic jiného, než popis provedení techniky (osotogari – velký vnější podmet). Není moc dobré převádět judo techniky do češtiny, protože se běžně všude ve světě setkáváme s japonskými instruktory a v rámci zachování tradice veškeré názvy zůstávají v japonštině. Protože japonština nepoužívá latinku, je obecně problém s přepisem do jiných jazyků. U nás se používají dva druhy transkripce. Jeden je český „džúdó, ajumiaši“ a druhý je anglický „judo, ayumiashi“. Český přepis je vhodnější, jelikož se nemůže udělat chyba ve výslovnosti, ale anglický přepis používá více lidí a je uváděn v literatuře. V této multimediální učebnici budeme používat českou transkripci japonských slov, s výjimkou slova JUDO, které se běžně uvádí a je i v názvu Českého svazu juda.
V této učební opoře je na fotografiích a videích útočník (tori) v modrém judogi a obránce (uke) v bílém judogi.
© Radim Pavelka, Jaroslav Stich, 2014 © Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu ISBN 978-80-87647-10-3 |